Přeučený a skrytý levák

Termín přeučený levák je všeobecně známý, ale termín skrytý levák není příliš známý. Pokusím se vysvětlit, jaký je mezi těmito lidmi (a termíny) rozdíl.

PŘEUČENÝ (ODNAUČENÝ) LEVÁK

Často slýchám větu „Přeučovali mě na praváka“. Ano, přeučováním psaní z levé do pravé ruky vzniká tzv. přeučený levák. Tento termín je poměrně zažitý, ale jeho obsah je nesmyslný. Žádného leváka nelze přeučit na plnohodnotného praváka a ani žádného praváka nelze přeučit na plnohodnotného leváka. Z principu laterality a rozmístění mozkových hemisfér to je nemožné.
S přirozenou lateralitou se rodíme a nelze ji změnit. Lze jen dítě donutit, aby nežilo svoji přirozenost.
Nucení psaní pravou rukou je ODNAUČOVÁNÍ LEVÁCTVÍ. A když někoho něco odnaučíme, a nelze ho naučit to nové, tak nemá nic. A tak se to skutečně děje. Levák, kterého přeučovali (odnaučovali) nežije ani jako levák, ani jako pravák. To je častá příčina toho, proč se tito lidé cítí, jako by nikam nepatřili. Ve výsledku dojde odnaučováním přirozené laterality zásahu do osobnosti, odebrání vlastní identity, zákazu používání vlastní síly a ztrátu přirozenosti.

Přeučování/odnaučování leváctví nemá na člověka žádný pozitivní dopad.

Přeučování/odnaučování leváctví má na danou bytost pouze negativní dopady. Jediné zdánlivé pozitivní výhody to může mít pro okolí. Odnaučení leváci si neumí nastavovat hranice a často se nechávají zneužívat. Toho může být výhodné pro okolí. Odnaučení leváci se často necítí dobře a mají v sobě chaos, to má negativní vliv na veškeré jejich partnerské, společenské i pracovní vztahy. Když někoho donutíme, aby se vzdal své přirozenosti, učiníme velký zásah do jeho osobnosti s dalekosáhlými následky. „Přeučování/odnaučování“ leváctví se děje ve velmi ranném dětském věku. Jedná se o hluboký zásah do celého organismu s dopadem na celý život.

Naše společnost je dlouhodobě učena, že existují věci dobré a věci špatné. To je úplný nesmysl, takto život nefunguje. Je to jako bychom říkali, že správné ovoce je pouze jablko a ostatní ovoce je špatné. Ani jedna stranovost (leváctví, praváctví) není dobrá a ani jedna není špatná. Jsou to dvě různé možnosti. Ještě chvíli asi potrvá, než si lidé zažijí to, že se nikdy nejedná o dvě skupiny, které proti sobě bojují a snaží se potlačit/zničit jedna druhou. Naopak se jedná o různé polarity, které se doplňují a pomocí spolupráce vytváří harmonický celek. Jedna bez druhé nemůže být ani vytvářet plnohodnotný harmonický svět. Pak přestane přeučování/odnaučování leváctví.

SKRYTÝ LEVÁK

Skrytý levák je člověk, kterého nikdo v dětství nenutil do preference žádné ruky. Jako dítě si samo okoukalo, jak to dělá okolí a přizpůsobil se tomu. Sám se zdánlivě bez nátlaku přiklonil ke snaze/pokusu žít jako pravák. Těchto lidí je možná více než přeučených leváků. I když se zdá, že jejich rozhodnutí bylo dobrovolné, podstatnou část v jejich rozhodování hrálo okolí (vnější vlivy) nikoliv jeho vnitřní nastavení v době do 4 let, kdy je pro ně vnější autorita silnější než jeho vlastní. Rozhodl se dobrovolně pod vlivem okolí. I u těchto lidí má tedy zásadní vliv postoj společnosti k leváctví a dualitnímu hodnocení.

JE MEZI NIMI ROZDÍL?

Na první pohled moc ne. Obě skupiny mají příznaky v různém rozsahu a netuší, že to může být způsobeno nežitím své přirozené laterality. Obě skupiny mohou svůj život změnit a přepólovat se. Někdy mohou mít odučovaní leváci malou výhodu při přepólování, protože vědí, že jsou leváci a nemusí se tolik rovnat se změnou identity „pravák“ nebo „levák“. Z tohoto důvodu může být průběh přepólování snadnější. Naopak skrytí leváci mohou vnímat změny z přepólování jako více přínosné a výraznější, protože je pro ně často zjištěné leváctví tím puzzlíkem do skládačky, který dlouho hledali v seberozvoje někde jinde.

U většiny textů na tomto webu používáme termín SKRYTÝ LEVÁK, a jsou tím míněni jak odnaučení/přeučení leváci tak skrytí leváci.