Inkarnační zájezdy

Víme, že nemáme zasahovat do cizích životů, hodnotit je a už vůbec ne nikoho zachraňovat, když se z jeho nebo z našeho pohledu má dotyčný špatně. Je to zasahování do cesty duše. Každá duše si svou životní cestu vybírá před inkarnací. Navíc nevyžádané pomáhání (včetně posílání energie) oslabuje darovaného i darujícího. Skutečně jde tedy o „páchání dobra“, protože darovaný je skutečně „pachatel“, který obdarovanou „oběť“ oslabí.

Byly momenty, kdy jsem se nevědomě snažila zachraňovat všechny kolem, a přitom úplně zapomínala sama na sebe. Ta doba už minula i díky mému zážitku, kdy jsem měla možnost si v meditaci prožít vlastní inkarnaci. Vizualizací procesu inkarnace na základě mého zážitku jsme se docela dlouho bavili s mým mužem, až vznikl tento náhled.

Výběr inkarnace

Inkarnace začíná v obrovské odletové hale jako na letišti. Jsou tam ty veliké cedule, které stále přeblikávají, a na nich nabízené lety – jednotlivé inkarnace. Množství duší stojí okolo a prohlíží si nabídky. Každá duše si vybírá to, co ještě nezažila, nebo co „nedokončila“ v jiné předchozí inkarnaci. Vlastně je to taková zkušenostní hra.
Pojďme se podívat na nějaké nabídky z pohledu vybírající si duše:

• Hlad celý život …… to jsem už zažil
• Středověká válka …… tam jsem už taky byl
• Královna …… to bylo docela fajn, ale kněžka v Římě se mi líbila více
• Prostitutka v Benátkách …… no jo, to byl život ….
• Oběť vraždy …… hm, to bylo docela dramatické, ale že bych to musel jít znova?
• Vražedkyně, vězení a trest smrti …… to jsem ještě nebyla, to si nechám na příště
• Dítě s milujícími rodiči …… tam je strašná fronta, na to se mi nechce čekat
• Skrytý levák neschopný si sáhnout na svoji vnitřní sílu …… to už jsem byl asi třicetkrát, včetně upálení
• Život v paneláku a biorobot v továrně …… je tam fronta, ale paneláky už končí, taky by se na mě nemuselo dostat
• Sirotek …… to jsem napoprvé nedal, ale na podruhé už to bylo v pohodě
• Esoterická žena žijící v souladu s přírodou …… hele, to tu ještě před týdnem nebylo
• Týraná žena alkoholikem …… to nebylo příjemné, ale v následné inkarnaci alkoholika se to hodilo
• Nenarozené dítě …… třikrát stačilo
• Křesťanský kněz …… to beru, to jsem ještě nezkusil a asi to brzo odeberou z nabídky

Když si duše vybere inkarnaci včetně hlavního zážitku/zkušenosti, přesune se k přepážce, kde dostane podrobnější informace o vybrané inkarnaci a možných plánovaných zkušenostech, které jsou součástí nabídky a nelze se jim vyhnout. Jsou jí odebrány nástroje, které má běžně k dispozici (třeba holografický přenos informací, čtení myšlenek, neomezený zdroj energie, vědomé napojení na své božství, vymaže se většina paměti atd.). To je jen proto, aby to nebylo tak jednoduché a zážitek byl co nejhlubší …. „Chcete si to přece užít, ne?“

Dále duše pokračuje na přepážku Human Design, kde si vybere z nabídky vhodných „vozidel= těl“ a „osobností“ moment početí a zrození.

Mezitím se v zákulisí odletové inkarnační haly připravují kooperující elementy (rodiče, příbuzní, kamarádi, spolupracovníci, náhodní kolemjdoucí, učitelé, sousedi, milenci atd.) tak, aby nebylo možné se na inkarnačním zájezdu dostat mimo zvolený program a minout základní zkušenosti. Tento proces má na starosti poměrně vtipná a někdy škodolibá část personálu.

A už to začíná …

A pak už se jen řekne tři-dva-jedna-teď a zájezd začíná. Transformace ze 4D do 3D je poměrně energeticky náročný proces. Osobně bych to popsala jako když fyzické tělo protlačují úzkou gumovou hadičkou o průměru asi 3cm. Proces porodu probíhá přesně tak, jak bylo uvedeno malými písmenky dole na smlouvě o inkarnačním zájezdu, kde …… „to nemusíte číst, to jsou jen běžné informace, které Vám stejně k ničemu nebudou“.

A jste tu! Hele, to jsou rodiče? Proč mě strkají do nějakého vozíku, já chci být u maminkyýýýý!!! Jsem se na ní tak těšil a ona mě stále někam odkládá.

Reklamace inkarnačního zájezdu se přijímají až po návratu zpět do 4D. To bylo asi taky těmi malými písmenky na zadní straně …..

Když si člověk připustí tuto možnost inkarnačního procesu, pak už opravdu nebude chtít nikdy nikoho zachraňovat bez vyzvání, ani hodnotit jeho život ani ten svůj. Každá snaha někoho zachránit před negativními zkušenostmi, zážitky, pády, zhrouceními, trápeními, zdravotními potížemi atd. jen zpomaluje vývoj „zachraňovaného“ a obíráme ho svou nevyžádanou pomocí o jeho energii.

Jak zrovna já můžete vědět, kterou inkarnaci si daná duše vybrala? Nemohu! Vždyť to nevím ani u sebe!
Až zase bude okolo někoho „trpět“ a „dělat stále tu stejnou chybu“, stačí se s láskou podívat na celou situaci, nehodnotit a přijmout to takové, jaké to je. Jen tak posílíme sami sebe i toho, koho pozorujeme. Poděkujeme sami sobě.

Nikdy nemůžeme vědět, že zrovna tohle není pro dotyčného ta nejdůležitější zkušenost, na kterou čeká celou svoji současnou inkarnaci.