Strachy přeučených a skrytých leváků

Strach je jednou ze základních příčin, proč lidé nežijí svou lateralitu (většinou nežijí leváctví).

Přeučení leváci mají příčinu ve strachu z trestu a skrytí leváci ve strachu být jiný než okolí. Další některé následky/příznaky nežití správné laterality mají příčinu právě v různých straších vytvořených myslí.

Čím déle člověk nežije svoji lateralitu, tím větší moc má mysl a strachy mají větší vliv. Skrytí leváci často vyloučí ze svého života mnoho záležitostí a „pohybují se pouze po úzké cestičce“, na které jim zdánlivě není tak nepříjemně. Typickou ukázkou je například jídlo, kde občas vídáme velmi extrémní stravovací omezení. Sami sebe přesvědčí, že jim tento režim svědčí …. a to je dalším zdrojem strachu ze změny.

V průběhu let mohu pozorovat na mnoha lidech následující NEJČASTĚJŠÍ strachy související s tímto tématem, seminářem a přepólováním. Tím, že jsem si celým tímto procesem prošla, znám je a mám pro to pochopení.

Ale …. každý strach, který pojmenujeme a připustíme si jej, ztrácí na své síle:

Strach, že zjistím, že jsem pravák a moje potíže mají jinou příčinu.
V jiném článku zde píšu, že je to možné a příčina příznaků může být jiná. Pokud někdo na semináři zjistí, že je pravák, vyloučí lateralitu jako jednu z příčin potíží a může hledat například v rodinných vlivech. Na semináři většinou zbyde jeden pravý pravák, a to je Ondra (průvodce), na kterém ukazujeme, že to praváci mají opravdu jinak.
Strach, že se budu muset učit psát levou rukou, když zjistím, že jsem levák.
To není pravda. Na semináři dokonce nedoporučujeme, aby se psaní přehazovalo do levé ruky. Pokud má někdo chuť, může to udělat, ale není to podstatné pro úspěšné přepólování.
Strach, že bude na semináři moc lidí a budu divný.
Kupodivu většina účastníků se tam cítí skvěle, protože jsou mezi lidmi, kteří to mají podobně. Často se tam vytvoří přátelství a lidé jsou v kontaktu ještě dlouho po semináři. Divnost se většinou rozpustí nejdéle první večer.
Strach, že mě budou na semináři do něčeho nutit
Cílem semináře je vytvořit bezpečné prostředí, aby se účastníci uvolnili a projevilo se jejich přirozené nastavení. Nucením se nikdo neuvolní, takže nikoho nenutíme do ničeho. Nikoho nehodnotíme ani za jeho rozhodnutí se něčeho neúčastnit.
Strach, že to nebude na mě fungovat
Neučíme techniku, ale princip. Pricipy fungují vždy, techniky za určitých podmínek a je potřeba vynaložit nějaou energii. Příklad principu je např., že voda teče z kopce. Příkladem techniky je čerpadlo, které vodu čerpá do výšky. Princip laterlaity zatím fungoval u všech, kdo byli ochotni se zapojit a uvolnili se.
Strach, že mi to nepomůže
I to je možné. Statisticky dle Karla Grunicka až 20% lidí po přepólování nepocítí žádnou změnu. Dle našich poseminářových dotazníků lidé většinou pociťují do dvou let od semináře mírné změny, po dvou letech výraznější změny a po třech letech vymizení mnoha příznaků.
Strach, že nezvládnu přepólování
Každý máme svoje tempo, svůj život, svoje potřeby, nastavení atd. I já jsem svoje přepólování občas přerušovala a stejně se to podařilo a mělo postupně velmi pozitivní vliv na kvalitu mého života. Někdy lidé do přepólování ani nejdou. Stačí jim vědomí, že jsou leváci a už tím se jim uleví. Někdo se naopak vrátí ještě na jeden seminář, aby si to zopakoval a prohloubil přepólování. Přepólování není to nic složitého, zvládají to i děti.
Strach, že se změním
Tak to vyvrátit nemohu, protože to se opravdu většině stane. Ale přece kvůli tomu mnoho lidí na seminář přichází, nebo ne? My nikoho nezměníme, jen vytvoříme prostředí, kde se lidé uvolní a může se projevit jejich skutečný základ. Jen ukážeme, jak na přepólování. Zbytek je na účastnících samotných. Až kouzelné na přepólování je to, že se při něm nezabýváme následky/příznaky, a ony přesto pomalu samovolně slábnou. Asi po třech letech člověk začne zažívat samovolně stavy a situace, o kterých se mu přetím ani nesnilo. Změna to je pomalá, ale trvalá.
Strach, že se mi změní život
Tak to je stejné s předchozím bodem. Když se změníme uvnitř, změní se vše kolem nás. Vše probíhá pomalu a postupně. Některé změny se mohou ze začátku zdát nepříjemné, ale ve výsledku jsou pak přínosné. Funguje to jako se zanícenou ránou … vyčištění od hnisu někdy bolí, ale zranění se pak může zahojit a zbyde jen jizva.

Všechny strachy z budoucnosti jsou produktem mysli (všimněte si, že se opravdu nejedná o nic aktuálního) a nemají opodstatnění v současném stavu „tady a teď“. Mysl chce, aby se věci dělaly stále stejně jako v minulosti (např. opakované počítání) a nechce změnu i kdyby byla pozitivní.

Mysl neumí reagovat spontánně a přirozeně, reaguje jen na základě předchozích zkušeností, a proto nesnáší změny a snaží se nás od nich odradit. Tím, že mysl je přebujelá, zabraňuje CÍTĚNÍ SE.

A právě při přepólování dochází k tomu, že se mysl dostane do pozadí a člověk začne cítit/vnímat sebe i okolí. Pokud se cítím, může můj organismus reagovat spontánně. Lépe řečeno, spontánnost se začne dít sama.

Kdykoliv neposlechneme fiktivní strach vlastní mysli, který nemá souvislost se současným stavem, přebujelá mysl se tím oslabí a my fungujeme více přirozeně. Když ji poslechneme, utvrdí se její moc a nic se nezmění … a to mysli vyhovuje.

A proto je pro skryté leváky často nejnáročnějším krokem rozhodnutí jít s tím něco dělat.