Opakované počítání

Jedním z příznaků nesprávné laterality může být potřeba opakovaně počítat něco, co už jsme předtím spočítali několikrát a navíc není důvod, abychom to počítali. Jedná se o způsob, jakým si někteří skrytí leváci prostřednictvím dominantní hemisféry kompenzují pocit nejistoty. Skrytý levák cítí, že je něco „v nepořádku“, a proto si mysl sama pro sebe vytvoří činnost, kterou se přesvědčí o opaku. Jelikož to vychází z naší mysli, nefunguje to. Že to nemá žádný efekt, mysli vůbec nevadí. Klidně nás nechá opakovaně počítat věci pořád dokola, aniž by to mělo jakýkoliv smysl.

Při opakovaném počítání nejde o to, že člověk počítá matematický příklad. Jedná se o počítání různých věcí, které člověk vůbec počítat nepotřebuje. Navíc to dělá opakovaně třeba každý den nebo několikrát denně. Lidé o tomto vnitřním počítání nehovoří, protože by byli okolím považováni za blázny. Není to bláznovství, jedná se pouze o kompenzaci vnitřní nejistoty.

Uvedu několik skutečných příkladů a možností opakovaného počítání. Některé vychází z mého předchozího života, některé jsem získala od lidí, kteří se nebáli o tom mluvit či napsat do anonymního odkazu níže. Tyto příklady uvádím proto, aby bylo jasně pochopeno, o co se jedná. Když o tom hovořím, mnohým lidem se uleví, že nejsou blázni a nejsou v tom sami. Ti ostatní, kteří nepočítají a netýká se jich to, mohou tak pochopit, v čem může skrytý levák žít. Není potřeba se za to stydět, je to jen způsob chování a pomůcka či berlička, aby člověk přežil.

Co počítám:

• Počítám sloupky plotu, když kolem něj jdu.
• Počítám kroky.
• Počítám schody.
• Počítám pípání budíku.
• Počítám plátky čehokoliv, co krájím.
• Když jdu kolem domu se solárními panely na střeše, vždy je spočítám.
• Při jízdě v autě počítám, kolik vteřin uběhne mezi míjejícími se patníky.
• Sčítám číslice na poznávacích značkách aut.
• Když si sednu na toaletu, začnu hned počítat dlaždičky na podlaze a na stěnách.
• Počítám opakovaně vytištěné papíry, i když to není k ničemu potřeba.
• Trénuji si podle hodin (například v čekárně), abych přesně v duchu uměl počítat vteřiny ve správném intervalu. Pak počítám v duchu, kolik mi co zabralo času.
• Když přečtu větu, pak se vrátím na začátek věty a spočítám počet slov ve větě. Za chvíli vůbec nevím, co čtu.
• Počítám pruhy na záclonách a vroubky na nábytku.
• Z registračních čísel aut, telefonních čísel a hesel dělám příklady – součty, násobky, řady.
• Na studiích jsem často před spaním počítal malou násobilku, později i integrály.
• Cokoli dělám, tak to počítám…např. loupu ořechy a počítám, kolik jsem jich vyloupala…rozhodí mě, když mám vyloupat jen tak nějakou hromádku a nevím, kolik ořechů tam je… spočítám si hromádku, a loupu… vyloupu určité množství (např.100 ořechů), spočítám si, jak dlouho jsem to dělala a počítám dál … kolik jich bylo v hromádce, jak dlouho budu tu hromádku loupat, kolik toho stihnu za hodinu, kolik asi tak za den… a když na mne někdo mluví, tak si současně uvědomuju, jak mě to ruší a zároveň i to, jak je to počítání nedůležité … pak se nemůžu soustředit ani na to, co mi dotyčný říká, ani na to, kolik ořechů jsem už vyloupala a …. prostě začnu být nervózní, protože se nesoustředím ani na počítání, ani na přítomnou osobu. A celou tu dobu si uvědomuju, jak to celé absurdní. Ale jinak to neumím. Dělám to tak u většiny svých činností. A samozřejmě si u toho připadám jako blázen…
• Pořád počítám peníze, třeba vyměněná eura na dovolenou. Pořád přepočítám, jestli tam pořád jsou.
• Počítam okná na budovách, ich pomer výška k šírke (čísla)…tiež na ľudských tvárach pomer šírky očí k ústam a nosu…tiež čísla na autách, tiež kachličky na podlahe – koľko ich je vo dverách a koľko popri stenách (tiež ich vzájomné pomery)…sedadlá v trolejbusoch a vo všetkých dopravných prostriedkoch, vlastne stále počítam nezmysly.
• Drobné mince v peňaženke počítam niekedy, či tam sú. Počítam aj niekoľkokrát. Keď mi príde sms alebo správa na čet, prečítam si ju aj viackrát , aby som mal istotu. Prípadne keď niečo píšem. Tak v priebehu písania sa niekoľkokrát vrátim na začiatok, či je všetko okej.
• Vagóny vlaku, stromy v aleji, letokruhy stromů, tvary v mandalách, okna paneláků, sloupky na plotech, stoly a židle v místnosti, sedadla v kině, divadle, pouliční lampy v ulicích, čísla SPZ, zvířata ve stádě, ptáky v hejnu atd.
• Kytičky na závěsu, díly skříně (dveře, přepážky, úchytky, lišty), písmena v nápisech, sloganech nebo krátkých oznámeních, jednotlivé dílky hodin, světla kolem silnice při řízení, komíny a věžičky na střechách, okna a dveře domu, předměty na neutrální ploše atd.; vždy je žádoucí, aby výsledek byl dělitelný deseti nebo aspoň pěti nebo aspoň dvěma. Pokud to tak není připočítávám další dílky, písmena, součásti … Mysl hledá dokonalé číslo, co nejvíce ucelené nebo aspoň dělitelné. Také slučuji části do „množin“ – písmena po pěti, když je něčeho 12, tak po trojicích apod.
• Při pití si odpočítávám, kolik loků jsem udělala. Ve sprše si odpočítávám minuty.
• V bazénu si odpočítávám, kolik temp jsem udělala, když plavu jedním směrem, pak kolik temp druhým směrem, abych to na obě strany udělala stejně.
• Nahodilé věci …Stromy v alejí, dlaždičky na zemi vytvářející pruh, různé další věci……a to v případě, když někde na někoho nebo něco čekám a jsem v nečinnosti.
• Počítám dlaždičky, prkna na obložení, patníky a čáry na silnicích, vagóny vlaků, záhyby na lidských tváří, zuby, zakřivení obočí, proužky na košilích, knoflíky, jejich dírky a nitě v nich, hrany na čemkoliv… Je toho mnoho a je to k zbláznění. Vše systematicky dle zavedeného postupu, jakákoliv anomálie a nesouměrnost mě vnitřně dráždí.
• Když čtu knihu, skoro na každé stránce si spočítám, kolik stránek mi ještě zbývá přečíst do konce. A protože si většinou nepamatuju, kterou stránkou kniha končí, tak vždycky, když si tohle chci spočítat, musím se podívat, kolik stránek kniha má.

Podobnou činností jako opakované počítání je i rovnání se do geometrických tvarů nebo hledání geometrických souvislostí například:

• Nešlapu při chůzi po chodníku a po obrubníku na spoje.
• Hledám, které svislé objekty jsou v zákrytu s jinými za nimi.
• V místnosti pozoruji jednotlivé linie (rohy, obložení dřevem apod.) a jejich anomálie a co s čím je rovnoběžné, zakrývá se, pokračuje apod.
• Přesedávám si tak, aby byly některé objekty v zákrytu.
• Úmyslně nakupuji závěsy a dekorace, na kterých mohu pozorovat zajímavé geometrické tvary a souvislosti. Fascinují mě keltské propletené motivy.
• Pokud vidím nějakou pravidelnost např. na chodníku, nebo v prostoru, snažím se ji pomyslné propojit (dělám hada) jedním tahem. Ještě větší výzva to je, když ta pravidelnost není zas tak úplně pravidelná. Např. madla v autobuse. Když vidím před sebou předmět ve tvaru čtverce nebo obdélníku neustále dokola počítám jeho vrcholy. V různém směru, různě za sebou. Muže to byt obraz, skříň, dveře i mobil…

Přijde vám to šílené? Nebo taky opakovaně počítáte či rovnáte geometrické tvary?

Já už téměř ne (velmi zřídka se to na chvíli objeví), zmizelo to pomalu postupně samo bez snažení.

Děkuji všem za odvahu tajemství zveřejnit a zároveň všem odvážlivcům blahopřeji!